Založení podniku ve Vídni Josefem Hardtmuthem, původně zedníkem a stavitelem z Peystorfu. Zahájení produkce pórovinového nádobí a tužek.
Dne 31. července 1846 byla se stavitelem Josefem Sandnerem uzavřena smlouva o výstavbě nového areálu v Českých Budějovicích. Místo bylo strategicky zvoleno mezi splavnou Vltavou a železnicí na Schwarzenberském kanálu. Výstavba jednopatrových budov byla dokončena v říjnu 1847, celkový náklad činil 37 357 zlatých konvenční měny.
Faktické zahájení produkce v Českých Budějovicích. Chybějící lokální zdroje si vyžádaly dovoz surovin (hlavně keramických jílů s obsahem 14–33 % vodného křemičitanu hlinitého). To posílilo hospodářský zájem firmy na výstavbě železnice České Budějovice – Plzeň – Cheb.
Úplné zastavení a likvidace výroby ve Vídni. Výrobní kapacity jsou plně soustředěny do Českých Budějovic, přičemž tovární komplex je kontinuálně rozšiřován přístavbami prováděnými až do 90. let 19. století.
Masivní expanze. V roce 1861 vyrobil závod 1,5 milionu kusů, v roce 1865 produkce stoupla na 2 miliony kusů v celkové hodnotě 200 000 zlatých. Vypalování probíhalo pomocí cihelných pecí s bariérami regulujícími styk plamene se zbožím. Tovární značení bylo raženo do dna výhradně v hůlkovém písmu.
Výrobní linky se rozšiřují o produkci kachlových kamen (švédských a staroněmeckých typů) a sporáků. Z počáteční série 2 000 kusů produkce vystoupala až k 15 000 kusům ročně, s primárním odbytem ve Vídni a Uhrách.
Postupný pokles keramické výroby a kompletní restrukturalizace továrny Koh-i-noor na globální produkci tužek a psacích potřeb, z důvodu přesunu spotřebitelských preferencí a výrobní strategie závodu.